Zahrada je nejlepší hřiště

Na zahradě za domem se děti rády schází a tráví tam celé odpoledne. Mají tam totiž spoustu hraček, které si samy vymyslely. Oblíbeným místem je dřevěné pískoviště, kde staví hrady a města. Na písku stojí dřevěná stavebnice, kterou děti používají k vytváření různých konstrukcí.

V rohu zahrady vznikl díky dětskému nadšení i domeček pro ježka. Děti se o ježky starají a pravidelně jim nosí jídlo. Jejich nadšení pro zvířátka je nakažlivé a tak se k nim přidávají i ostatní sousedské děti.

Celý den se tak hemží zvuky dětského smíchu, radosti a veselí. Děti se učí spolupráci, tvořivosti a péči o zvířata. Pro ně je zahrada nejlepším místem na světě a rodiče jsou rádi, že se tam mohou svobodně hýbat a užívat si dětství.

Ježek zapadní a ježek východní

Na našem území se vyskytují dva druhy ježků, ježek západní (Erinaceus
europaeus) a ježek východní (Erinaceus concolor). Tyto druhy od sebe rozeznáme
za prvé podle výrazné tmavé masky na hlavě ježka západního, která ježku
východnímu chybí, dále pak podle bodlin. Ježek západní má bodliny pravidelně
pruhované a směřující jedním směrem (jakoby uhlazené), zatímco bodliny ježka
východního směřují do různých stran (působí „rozcuchaným“ dojmem) a
jsou nepravidelně pruhované.
Ježci jsou hibernanti. Hibernaci přerušují na krátkou dobu – buď spontánně,
nebo z různých vnějších příčin. K úspěšnému přežití hibernace, potřebují
dostatečnou hmotnost a vhodný úkryt před zimou (domček pre ježka). Ježkům, kteří z různých důvodů,
především vlivem lidské činnosti, nezazimují, je poskytována lidská péče.

Zazimování ježka v lidské péči

Pokud ježek dosáhne váhy okolo 600 gramů, může být umístěn do
nevytápěné místnosti o teplotě 0 - 5 °C (teplota by neměla klesnout pod 0 °C). Ježek
na zazimování potřebuje budku pro ježka, kterou si vystele senem, novinami atd.
Během zimování musí být ježkovi poskytnuta suchá strava (granule, ovesné vločky)
a čerstvá voda, protože se ježek může během zimování několikrát probudit. Zimuje-li
se více ježků pohromadě, je nutné, aby výběh obsahoval více krabic, domeček pro ježka ježci totiž
většinou hibernují samostatně

Způsob života ježka 

Během evoluce savců většina hmyzožravců přijala, jako ochranu před
predátory, noční život (Roots, 2006). Přirozených nepřátel nemá ježek mnoho, řadí
se k nim výr velký (Bubo bubo), liška obecná (Vulpes vulpes), jezevec lesní (Meles
meles) a samozřejmě člověk. Člověk způsobuje největší ztráty na početnosti obou
druhů ježků vypalováním trávy a suchého listí, při kterém uhoří mnoho jedinců, dále
automobilismem a používáním chemických látek v zemědělství.
Ježci jsou aktivní za denního světla pouze, když nemají dostatek potravy
(např. kojící samice a jedinci před hibernací). Mimo uvedené případy je však ježek
nalezen za denního světla většinou nemocný nebo zraněný. Jinak
ježci přes den přespávají v ledabyle budovaných úkrytech pod pařezy, v hromadách
listí, v křovinách atd. ). Po západu slunce vychází za potravou; nejvíce
aktivní jsou kolem půlnoci a k ránu .
Ježci jsou samotářská zvířata (výjimkou je samice s mláďaty), která ovšem
nejsou teritoriální a jejich domovské okrsky se často prolínají. Ke vzájemným
střetům příliš často nedochází. Ježci žijí ve svých domovských okrscích
pravděpodobně celý život. Velikost okrsku se pohybuje od 2 do 50 hektarů (je
samozřejmě ovlivněna nabídkou potravy a úkrytů).